Vždycky se mi líbilo být zdravá a nemuset se starat, že moje tělo strádá.

Jenže

Moje tělo nebylo v kdovíjaké kondici, jelikož mé potíže se začaly projevovat už na začátku dospívání, takže pocit skutečného zdraví jsem si pamatovala jen z dětství. Zato silně. 

A toužila jsem se k tomu pocitu vrátit. 

Že se mohu na své tělo na 100 % spolehnout, že se po jídle nenadýmám, že se vyprázdním bez potíží, že mě nebude pálit žáha, že nebudu trpět kvasinkovými infekcemi, že nebudu oplácaná a nemotorná, že mě nebudou bolet záda, že nebudu muset polykat růžové tabletky, aby mě přestala bolet hlava...

Ve stavu nezdraví, ale přitom ještě ne nemoci jsem byla přes 10 let!

V dětství jsem si připadala zdravá, mrštná, byla jsem štíhlá. V pubertě jsem ztloustla, měla jsem oteklé břicho a nohy jak žabák, se svým tělem jsem vůbec nebyla spokojená. Ne, neřešila jsem, že vypadám ošklivě nebo nejsem dostatečně hezká nebo nemám postavu jako modelka.

Vadilo mi, že nejsem zdravá, že moje tělo nedokáže fungovat, jak si představuju, že má. Byla jsem povolená, zkroucená, nedokázala jsem se svým tělem správně pracovat. Všechno šlo ztěžka, zadýchávala jsem se, na střední jsem mívala takové zácpy a tak nafouklá střeva, že jsem si s bolestí oblékala ponožky!

Musela jsem při ruce mít pořád nějakou svačinu, abych jídlem dokázala vyřešit náhlý pokles energie. Byla jsem na intru a odkázaná na jídelní stravu, k tomu málo peněz a v té době ještě velmi omezený přístup k internetu a v žádném případě vlastní počítač, takže získávat informace pro mě bylo velice těžké a zdlouhavé.

 

Pokoušela jsem se své potíže řešit s lékaři, ale připadala jsem si jako hypochondr. Veškeré výsledky vyšetření byly negativní nebo jsem měla takové potíže, které se ani měřit nedaly. Mívala jsem záchvaty krkání, v nejhorších dobách trvaly i půl hodiny, dovedete si představit to vyčerpání a bolest břicha?!

Když jsem se konečně odvážila zajít k lékařce, dozvěděla jsem se, že špatně polykám a že to nic není. Byla jsem zoufalá.

Tolik jsem potřebovala, aby mi někdo pomohl a nikdo to neudělal.

Moje cesta nezdraví vyvrcholila v létě po prvním ročníku na vysoké, kdy jsem dostala celkový zánět, moje tělo odmítalo cokoliv přijímat – vyzvrátila jsem dokonce i čaj a vodu! Tento stav trval asi týden a nezabíraly žádné léky. V nemocnici jsem nebyla. Ačkoliv byla lékařka z mého stavu značně vyděšená a nechala mi udělat rozličné testy, usoudila, že na nemocnici to ještě není, souhlasila jsem s ní, jelikož mě představa pobytu v nemocnici děsí.

Svoji nemoc jsem přečkávala u babičky na statku. Když už jsem nevěděla coby, jelikož mi nešlo už ani spát a ležet, vyšourala jsem se z postele, abych z ložnice prošla dlouhou chodbou do obytné části, když mi pohled spočinul na míse zahradních borůvek.

Nedalo mi to a jednu jsem strčila do pusy.

Nic se nestalo. Vzala jsem si druhou a třetí a cítila okamžitou úlevu… Borůvky nastartovaly moje tělo! Pak už jsem se uzdravila velice rychle a vrátila se do běžného chodu života. Krůček po krůčku jsem začla řešit svoji stravu. Tehdy jsem objevila Lenku Kořínkovou a její dělenou stravu a v rámci možností chudé studentky a jídelního stravování, jsem ji začla praktikovat.

Cítila jsem velikou úlevu a mé záchvaty krkání se začly krátit a řídnout. V lednu roku 2008 jsem odjela studovat do Florencie a tam jsem teprve na vlastní chuťové pohárky a zažívání okusila, co znamená kvalitní strava. Ne, neměla jsem víc peněz, byla jsem dokonce o něco chudší než tady, ale v Itálii byly potraviny i za pár šupů kvalitní.

Mé záchvaty krkání až na výjimky zmizely, dokonce jsem lehce zhubla, moje zažívání se výrazně zlepšilo a zácpy už nebyly na denním pořádku. Jako bonus se mi zlepšila paměť a mizela tzv. mozková mlha nebo také zatmění mysli, jak tomu říkám.

Zkrátka, i když jsem pro svoje zdraví nic zvláštního nedělala, výrazně se zlepšovalo. Na konci studijního pobytu jsem byla plná elánu a nadšení. Stačí se dobře najíst a bude mi čím dál líp!

Ovšem moje nadšení brzy opadlo.

Neuměla jsem si představit, jak to bude těžké!

Ještě jsem se ani nevrátila domů a potřebovala se cestou najíst. Zastavili jsme se v restauraci. Listovala jsem jídelníčkem a netušila, co si dát. Bylo mi špatně jen při představě jednotlivých pokrmů. 

Nakonec jsem jako nejmenší zlo zvolila česnečku. S tázavým pohledem, zda je tohle můj oběd, mi ji donesli, strčila jsem první sousto do pusy. Měla jsem co dělat, abych ho nevyplivla. Chléb v polévce byl cítit plísní! To ne! Vybrala jsem ještě pár soust bez chleba, abych zahnala největší hlad a polévku odložila. 

Takhle mě přivítala moje vlast. Předzvěst dalších a dalších zklamání, která mě čekala při přechodu na opravdovou stravu. Procházela jsem obchody, četla složení a zklamaně zase vracela výrobky zpět do regálů. Postupně jsem pochopila, že jíst zdravě u nás nebude tak jednoduché jako v Itálii a došlo mi, že co si sama nepřipravím, to většinou nemůžu sníst.

Byla to dlouhá cesta

Kromě dělené stravy jsem vyzkoušela dietu Antónie Mačingové, přičichla k makrobiotice, vegetariánství, veganství i vitariánství, stravě bez lepku a mléčných výrobků a objevila protikvasinkovou dietu. 

Každý směr, s kterým jsem začínala, byl pro mě oříškem.

Jak docílit skutečně pestré, výživné a vyvážené stravy a zároveň neživit kvasinky, kterých jsem se dlouhá léta nemohla zbavit? Hledání a tvorbu nových receptů jsem si zamilovala. Jídlo je mojí vášní, a tak není divu, že se v této oblasti vzdělávám víc jak 10 let.

Při svých peripetiích a klikaticích jsem ovšem zjistila, že jen jídlo mě nespasí, že je to o práci na sobě, na kostlivcích schovaných v zákoutích, o kterých jsem ani netušila, že mám, a že ruku v ruce s myslí musím pracovat také na svém fyzickém těle.

Kamarád horolezec mi kdysi doporučil maséra, co mu pomohl vyléčit vracející se záněty achillovy šlachy. Nelenila jsem a ihned ho kontaktovala. Mohl by pomoci i mně a mojí křivé pánvi a zakloněné děloze. Stalo se a já se nestačila divit. Konečně mi někdo dokáže pomoci. Ten pocit, že nejsem na všechno sama! A najednou přišlo tolik změn, tolik nových pocitů, znovu jsem se učila chodit, vrátila jsem se do svého těla.

A jak se uzdravovalo mé tělo, měnilo se také nastavení mysli. S každým posunem v těle se něco posunulo také na duši a duchu. Často jsem cítila nepopsatelné změny. Po letech jsem se dostala k úžasné fyzioterapeutce, která mě seznámila s terapií Rolfing, a já mohla na vlastní tělo zakusit, jaké to je jít ještě hlouběji. Neřešit jen velké potíže, ale harmonizovat celé tělo, vnímat ho jako celek a jako celek ho uzdravovat a vracet do správného nastavení. To mi otevřelo další obzory nejen po fyzické stránce, ale také z hlediska psychiky.

A tak se neustále vzdělávám a díky svým zkušenostem jsem si uvědomila, že zdraví není meta, které dosáhnu jednou dietou a pak se zase vrátím “do normálu”.

Zdraví je stav, který si hýčkám, ve zdraví se udržuji a zdraví je výsledkem vhodné stravy, správně nastavené mysli (duše i ducha) a těla v kondici.

 

V návaznosti na své zkušenosti a potřeby jsem napsala knihu Průvodce uvědomělého strávníka, úvod do světa kvalitních surovin a jejich správné přípravy. Více informací a cenu najdete zde>>.

Mojí velkou kapitolou a výzvou je také projekt Jídlo na cesty, prozatím jsem pro vás připravila infografiku zdarma Výživové kvarteto na cesty a na Vaše časté žádosti už je téměř nachystaný kurz Jak na cestovní balíčky. Infografiku si stáhněte zde>>.

Jelikož mě z největších potíží dostala protikvasinková dieta, kterou jsem ve svém pojetí nazvala dieta Candida, budu se jí následující období intenzivně věnovat. Nyní si zdarma stáhněte tabulku Dieta Candida – seznam ne/vhodných potravin. Najdete ji zde>>.